Chaurovu sbírku bohemikálních mincí 10. až 20. století, která vznikla zásluhou dlouholeté sběratelské činnosti dvou pražských starožitníků, Františka Rudolfa Chaury a jeho syna Karla, lze bezesporu považovat za největší muzejní konvolut bohemikálního numismatického materiálu a základní korpus českých, moravských a slezských ražeb na našem území. Přes omezení, která pro sbírku představuje doba jejího vzniku, je pro nás i dnes nezastupitelným pramenem pro poznání českého mincovnictví.
Základ této mimořádné dvougenerační sbírky položil František Rudolf Chaura (3. 2. 1841 – 14. 9. 1910), rodák z jihočeských Dobšic na Blanensku, původní profesí klempíř. Ke sběratelství ho přivedla záliba v historii, kterou projevoval již od dětství, a která se ještě prohloubila během jeho vojenské služby v Itálii, kde měl možnost setkat se s nálezy antických mincí. Po návratu do civilu přesídlil do Prahy, oženil se a založil zde klempířskou dílnu. Vedle své živnosti však začal rozvíjet další činnost – zřídil obchod se starožitnostmi a mincemi, v němž realizoval svou lásku k historii, a především k numismatice. Místo antických mincí se začal postupně věnovat, patrně i pod vlasteneckým vlivem Vincence Lichtblaua (1813-1887), Emanuela Mikše (1823-1900) či Josefa Květoně (1828-1905), budování sbírky českých a moravských ražeb. Záhy se stal uznávaným znalcem, který udržoval čilé kontakty jak se sběrateli z numismatického spolu Verein für Numismatik, např. Josefem Neumannem (1815-1878), tak i s numismatiky sdruženými kolem Musea království Českého, jejichž reprezentantem byl kustod Josef Smolík (1832-1915), četné kontakty měl rovněž se zahraničními numismatiky a sběrateli.
K numismatice a sběratelství přilnul po vzoru svého otce i Karel Chaura (4. 11. 1869 – 5. 5. 1945), který se již od roku 1890 podílel na chodu rodinného starožitnictví na Ferdinandově (nynější Národní) třídě a v roce 1910, po otcově smrti, firmu zcela převzal. Během následujících let ji dostal na evropskou úroveň a stal se respektovaným obchodníkem, sběratelem, a především znalcem numismatiky. Zejména ve 30. a 40. letech 20. století se Chaurovo starožitnictví stalo přirozeným centrem sběratelské činnosti a numismatického bádání u nás, kde badatelé a sběratelé hledali nejen zajímavý numismatický materiál, ale i odbornou radu a pomoc. Vedle Eduarda Fialy (1855-1924), tehdy mladého Viktora Katze (1880-1940) a jiných výrazných osobností se Karel Chaura podílel na organizaci českého numismatického života. Právě z Chaurova popudu došlo roku 1913 k založení Kroužku českých numismatů v Praze, tehdy ještě neformálního sdružení, ze kterého o šest let později, v roce 1919, vznikla Numismatická společnost československá (nynější Česká numismatická společnost), ve které až do roku 1924 působil jako jednatel. Od roku 1934 Karel Chaura vydával a financoval časopis Numismatické zprávy, v jehož rámci jako přílohu zveřejňoval nabídkové seznamy materiálu pod názvem Sběratelský ruch. Byl badatelsky a literárně činný, na svém kontě měl řadu odborných i popularizačních článků a přednášek, intenzivně se zapojoval do numismatických diskusí, zejména k tématům týkajícím se počátků českého mincovnictví, jeho přičiněním byla vydána i řada medailí a žetonů. Rodinnou sbírku mincí a medailí systematicky rozmnožoval, a to již na vědecké bázi. Kromě českých a moravských ražeb kupoval též mince slezské, čímž pokryl historickou oblast zemí Koruny české včetně tzv. vedlejších a ostatních zemí od nejstarších dob až po současnost.
Přehledně a systematicky utříděná sbírka, která začala vznikat již v 19. století, je významnou numismatickou kolekcí zahrnující na 13 344 předmětů mincovního i nemincovního charakteru. Důraz byl kladen na bohemikální vládní ražby, které představují naprostou většinu mincí, které jsou v ní soustředěny, a časově zahrnují období od denárů až po československé mince první poloviny 20. století. Kromě toho však Chaurova sbírka obsahuje i reprezentativní kolekci nevládních tolarových ražeb (mince slezských knížectví, české nobility a olomouckých biskupů a arcibiskupů), dále nádhernou kolekci medailí, zajímavý soubor bohemikálních nouzovek, početních peněz, žetonů a známek, či skupinu cíleně sbíraných keltských mincí z našeho území, v konvolutu se dochovala též část sbírky antických a byzantských mincí. Ačkoliv se oba Chaurové primárně zaměřovali na mince z Čech, Moravy a Slezska, získali také početný soubor nominálů ražených mimo území českého státu, které však ve své době s ohledem na emitenta, českého panovníka, byly považovány za bohemikální.
O odkoupení této výjimečné sbírky jednali s Karlem Chaurou již během druhé světové války představitelé Národní banky pro Čechy a Moravu. Podle ocenění, které bylo provedeno již v roce 1938, byla cena vyčíslena na 1 326 626 Kč. Karel Chaura se však oprávněně obával, že peníze, které by za sbírku utržil, budou v neklidných válečných dobách rychle znehodnoceny, a právě z tohoto důvodu tehdejší jednání nakonec ztroskotala. Až po smrti Karla Chaury začala nová jednání zástupců Národní banky československé s jeho dědici. Na základě nového soupisu sbírky, který provedli v březnu až květnu roku 1946 odborníci z numismatického oddělení Národního muzea Gustav Skalský (1891-1956) spolu s Emanuelou Nohejlovou-Prátovou (1900-1995), byla cena sbírky nově stanovena na 3 003 250 Kč; teprve poté, v roce 1947, došlo definitivně k jejímu prodeji státu, resp. Národní bance československé, kde byla sbírka také deponována. Po politických a společenských změnách v roce 1948 bylo rozhodnuto, že od 1. 7. 1950 převezme práva a závazky Národní banky československé její nástupnická organizace, Státní banka československá. Odstupující vedení, bankovní rada Národní banky, na svém posledním zasedání 30. 6. 1950 schválilo bezúplatný převod Chaurovy sbírky do vlastnictví Národního muzea. Toto usnesení bylo následně 18. 7. téhož roku schváleno i Ministerstvem financí Československé republiky, takže 10. 11. 1950 dorazila fyzicky celá sbírka (čítající 13 344 kusů) do Národního muzea, kde byla v přírůstkové knize numismatického oddělení zapsána pod číslem 63/1950 jako dar z Národní banky československé.
Již ze soupisu sbírky v roce 1946 vyplývá, že Chaurova sbírka byla uložena na dvou místech, a to v bytě Karla Chaury na adrese Vojtěšská 15., Praha II, a v kanceláři Chaurova obchodu na Národní třídě 15, Praha I. Do Národního muzea byla sbírka přijata na základě soupisu pořízeného přímo při její koupi v roce 1947. Porovnání původních soupisů (1946 a 1947) s revizí sbírky v roce 1977 naznačuje, že do Národního muzea byla převedena jen její část, která byla původně dislokovaná v bytě Karla Chaury. O nepřevedeném, velmi různorodém materiálu z jeho kanceláře se lze s velkou pravděpodobností domnívat, že nebyl součástí vlastního jádra Chaurovy sbírky, ale měl být původně, jak naznačuje jeho uložení v obchodní kanceláři na Národní třídě, určen k prodeji.
Již od 90. let 20. století se z iniciativy PhDr. Jarmily Háskové, tehdejší vedoucí numismatického oddělení Národního muzea, přistoupilo k realizaci velkoryse pojatého projektu, který si klade za cíl komplexně zpracovat a publikovat celou Chaurovu sbírku. Není pokusem o vyčerpávající soupis všech ražeb daného teritoria a času, není to ani pokus o novou typologii či chronologii těchto ražeb. Cílem je podrobně zpřístupnit Chaurovu sbírku, tento jedinečný konvolut mincí, který byl dvěma generacemi Chaurů po léta cílevědomě a neúnavně vytvářen, seznámit veřejnost s obsahem sbírky a její strukturou. Svým způsobem chce též připomenout i dvě velké postavy českého numismatického sběratelství, Františka Rudolfa Chauru a jeho syna Karla Chauru, kteří se svou nejen sběratelskou, ale i odbornou numismatickou činností podíleli na rozvoji numismatiky a numismatického bádání u nás a tím i poznání naší národní minulosti.
Z projektu České, moravské a slezské mince 10.–20. století. Národní muzeum – Chaurova sbírka, který představuje postupné zhodnocování sbírky pro vědeckou numismatiku, dosud vyšly tyto svazky:
Svazek I.1
POLANSKÝ, Luboš: Denáry, velkého střížku (od poloviny 10. do počátku 11. století), Praha 2024
Svazek I.2
POLANSKÝ, Luboš: Denáry malého střížku (od poloviny 11. do počátku 13. století), Praha 2022
Svazek II.
SCHNEIDER, Petr: Brakteáty, denáry a feniky (konec 12. až počátek 14. století), Praha 2022
Svazek III.
HÁSKOVÁ, Jarmila: Pražské groše (1300-1526), Praha 1991
Svazek IV.1
ŠIMEK, Eduard: Tolary, pražské groše, drobné mince Ferdinanda I. (1526-1564), Praha 2009
Svazek IV.2
ŠIMEK, Eduard: Mince Maxmiliána II. a Rudolfa II. (1564-1576-1611), Praha 2011
Svazek IV.3
HOLEČKOVÁ, Zuzana: Matyáš (1611-1619), české, moravské a slezské stavy (1619-1623), Fridrich Falcký (1619-1620) a slezské stavy evangelické (1633-1635), Praha 2022
Svazek IV.5
HOLEČKOVÁ, Zuzana: Mince Ferdinanda III. (1627-1637-1657), Praha 2019
Svazek IV.8
BOUBLÍK, Jan: Habsbursko-lotrinská dynastie a její zakladatelé (1740-1918), Praha 2014
Svazek VI.1
HOLEČKOVÁ, Zuzana: Nevládní tolarové ražby. Ražby slezských knížectví, Praha 2010
Svazek VI.2
HOLEČKOVÁ, Zuzana: Nevládní tolarové ražby. Rodové ražby a ražby Olomouckého biskupství a arcibiskupství, Praha 2012
Svazek VII.1
NOVÁK, Emil – ANDERLE, Jakub: Chaurova sbírka medailí, Praha 2023
Svazek IX.1
SMÍŠEK, Kamil: Vládní a soukromé početní peníze (14. – 17. století), Praha 2017
Svazek IX.2
CAJTHAML, Marek – SMÍŠEK, Kamil: Účelové známky a žetony, Praha 2016
Svazek X.
MILITKÝ, Jiří – VACINOVÁ, Lenka: Keltské, římské a raně byzantské mince (3. století před Kristem až 7. století po Kristu), Praha 2012